ZŠVlachovice
(materiály použity z publikace Dějiny Vlachovic I.- IV.díl)
V 17. století, odkdy máme první zprávy o vlachovské škole, bylo školství podřízeno církevním úřadům. Konkrétně ve Vlachovicích to byl místní farář a funkci dnešního inspektora zastával kloboucky děkan. Učitel, říkalo se mu rektor, byl zároveň kostelním varhaníkem, zpěvákem, "ředitelem kůru", účinkoval při bohoslužbách, svatbách, pohřbech a podobně. Díky této spolupráci nacházíme nejstarší zmínky o škole ve farních kronikách.
První nejasná a těžko ověřitelná zmínka o vlachovské škole pochází z r. 1602. S jistotou o ní můžeme mluvit od r. 1642. Farní inventář z tohoto roku uvádí: "Na žádost dvojctihodného kněze Jiřího Alexandra Šotkovského, ten čas faráře vlachovského a oujezdského, obec a ouřad tak se laskavě sme sklonili a zahrádku, kteráž pod krchovem na obci zústává ke škole obrátili, kteréžto na čas budúci má zústávati a žádný jiný, kromě pana faráře do ní nic moci žádné míti nebude, své svolení sme dali. Však jeden každý rektor bude povinen kdy toho potřeba bude, v psaní bez ouplatku poslúžiti. Václav Kobelík za doby svého purkmistrovství tej zahrádky potom nespravedlivě užíval 33 roky."
Škola byla dřevěná, jako ostatně všechny stavby v obci, kromě kostela. Stávala pod kostelem na místě dnešní budovy rodiny Ďulíkovy. Popis, ani nic bližšího o této škole neznáme. Pro přibližné srovnání uvádíme popis podobné farní budovy podle zmíněného Inventáře. Fara stávala proti vchodu do kostela, byla dřevěná a časem již zchátralá. Proto za faráře Jana Konečného došlo r. 1688 "k domluvě s Jurú Hádkem o postavení nové fary za 50 fl. peněz, 2 měřice pohančenej kaše 18 mázú másla, každý súsed 30 vajec a 30 krejcarú na kořalku." Stavba byla dokončena až za 12 let. "Roku 1700, za mne kněze Jana Zelinky, se fara s mú velkú škodú a ostudú dostavila." Roku 1771 popisuje farář Josef Haisner budovu takto: "Fara stojí hned před kostelem, je patrová, zbudovaná ze dřeva. V přízemí je světnice pro domácí, kuchyně a dvě komory. V patře mám dvě světnice pro sebe, jednu pro kooperátora a komoru. Dům je nově pokrytý šindelem, je v dosti dobrém stavu". V popisu je dále zmínka o vlachovském učiteli: "...máme varhaníka, Jiřího Jančíka, který má příjem 7 kop pšenice a 24 snopy, rovněž tolik ovsa. Másla má 100 sextarií (asi 50 l). Na penězích dostává 7 zl. 54 kr. Dále má dvě zahrádky a dva kousky polí, asi 1 měřici a 1/8." (výňatky z latinského textu, přel. V. K.) V r. 1790, za faráře Petra Tománka byla dostavěna dnešní zděná farní budova a stará, dřevěná, a její zařízení byla r. 1791 rozprodána. obr.: půdorys staré školy
V té době byla už velmi chatrná škola pod kostelem. Za značných potíží byla proto na jejím původním místě postavena r. 1821 nová kamenná budova, nákladem 4.226 zl. 52 a 1/2 kr. Vedoucím stavby byl farář Petr Tománek. V nové škole byly dvě světnice pro učitele, kuchyně a komora. Na střeše, v malé věžičce byl zvonek. Po jeho druhém zvonění měli být všichni žáci už ve škole. Učebna však byla jenom jedna. Pro 100 dětí první a 96 druhé třídy byla naprosto nedostačující. Proto se obec Vlachova Lhota a Křekov domáhaly, aby učitel držel při farní škole pomocníka, který by k nim docházel střídavě vyučovat. Za to mu slíbili mimořádnou koledu. V r. 1852 příslušelo do Vlachovic již 244 školou povinných dětí. Následujícího roku došlo konečně k osamostatnění škol v Křekově a ve Vl. Lhotě. Potom byla ve Vlachovicích zbudována nová škola, tzv. "malá", čp. 132. Obě budovy byly v létech 1896-7 za nadučitele Jana Pragera opraveny nákladem 11.000 K.
Jména nejstarších vlachovských učitelů neznáme. V létech 1690-2 se v matrikách vyskytuje jako kmotra "rektorka" Anna, pravděpodobně manželka, nebo vdova učitelova. První známý vlachovský rektor byl František Kudlík. Působil zde v letech 1711 až 1721. Jeho žena se jmenovala Veronika a ve Vlachovicích se jim narodilo 9 dětí. Po něm nastoupil na školu Mikuláš Hověský (1724-1731). Po jeho odchodu zde působil Jiří Josef Jančík od r. 1737 až do své smrti v r. 1783. Zemřel ve věku 76 let. Školy se potom v r. 1783 ujal 26letý Antonín Bundil. Byl osvědčeným "písařem městským", ale i v přiškolených obcích zapisoval mnoho dochovaných smluv, závětí a soupisů. Jeho manželkou byla Josefa Šubertová, dcera hajníka z Pitína. (V roce 1805 zemřel ve Vlachovicích na č. 127 druhý nejstarší občan František Šubert, bažantník, ve věku 100 Iet. Majitelem domku v té době byl Antonín Bundil.)
V r. 1789 získal rektor Bundil jako první z jižního Valašska dekret "vzorný učitel". Vlachovská škola tak nabyla značného věhlasu a rektor veliké vážnosti. Kandidáti učitelství sem přicházeli na zkušenou. Antonín Bundil si pro značně zaneprázdnění musel přibírat pomocníky. Jedním z nich byl jeho odchovanec, vlachovský rodák Jiří Rak z č. 126. Zemřel však už ve 24 Ietech, r .1803. Rektor Bundil se už nedočkal toužebně očekávaně nově školy. Zemřel před jejím dostavěním r. 1821.
Novým učitelem se stal dosavadní pomocník Ignác Pospíšil a působil zde až do r. 1842, kdy přešel na školu do Valašských Klobouk. Měl více pomocníků. Jedním z nich byl jeho syn František, který už od svých 18 Iet vypomáhal ve farní škole. Na další pomocníky však neměl učitel Pospíšil zrovna štěstí. Tak František Dosedla, 19letý, se hned v prvním roce působení r. 1832 ve Vlachovicích utopil. Josef Jelínek zase poněkud více pil. Úplným neštěstím pro vlachovskou školu byl pomocník Josef Kunert, který se po Pospíšilově odchodu stal provizorem školy. Nebyl zřejmě duševně úplně zdravý. Z nepochopitelných důvodů zničil mnoho dokladů ze starého školního archivu.
Zvuk vlachovské školy upadal. Představení obce, purkmistr Jan Bartozel a rychtář František Častulík se proto r .1842 obrátili na klobouckého děkana se žádostí, aby byl do Vlachovic jmenován pozděchovský učitel Martin Bundil, který se zde narodil. Občané se mu tak chtěli odvděčit za záslužnou práci, kterou zde jeho otec Antonín Bundil za dobu 42letého působení vykonal. Úřady však žádosti nevyhověly a jmenovalv vlachovským učitelem Josefa Hybla (1842-1859). Jeho příjmy v této době značně poklesly, protože pozbyl plat z exkurendně vyučovaných obcí Křekova a Vlachovy Lhoty. Tyto obce mu nabídly jen naturální dávky, za které měl poskytovat pomocníkovi celé zaopatření a 25 zl. ročně. Učitel Hybel byl v těžké situaci. Z celkového ročního příjmu 138 zl. 45 kr. měl živit devítičlennou rodinu. Dostával sice ještě naturální koledu, ale tu mu obce po r. 1848 odpíraly. Nějaký menší příjem měl za zvonění a „kadění" (oku- řování) proti bouřce a za oplatky, které na vánoce roznášel po domech. Od kostela měl "Stržovou kopánku" asi 1 a 1/8 měřice a od obce potřebné palivové dříví. Právní nároky vlachovského učitele byly nakonec r. 1851 vyvázány rentou 54 zl. 40 kr. Josef Hybel nebyl ve Vlachovicích spokojen a často si stěžoval.
V roce 1853 došlo k úřednímu uznání a úpravě obsazení exkurendních škol v Křekově a ve Vlachově Lhotě, kam dříve docházel střídavě obden pomocník vlachovského rektora. Školáci z Vrbětic a z Haluzic docházeli nadále do farní školy ve Vlachovicích. Pomocníci se velmi často střídali, především pro neutěšené finanční a pracovní podmínky. Tak např. zkušení podučitelé Jakub Římský a Karel Chaloupka dostávali jako pomocníci pouze 12 zl. ročně a zaopatření u vlachovského učitele, které nebylo také nijak valné. Pro srovnání: služka dostávala v té době při celodenní stravě 14 zl. a čeledín 24 zl. Bylo proto nutné pamatovat na učitele dotací.
Josef Hybel zemřel r. 1859 ve věku 61 let. Na jeho místo byl ustanoven Jan Nepomuk Žila, přišel z Lidečka. Za jeho působení byla školní docházka i výsledky slabší. Sám učitel kritizoval r. 1865 stav školy: ". .. že ani obecní představení neumí číst a psát, valašský obyvatel lpí na zděděných zvycích a děti ve škole spí." Pro nějaké rodinné i jiné nepořádky byl J. N. Žila r. 1871 penzionován. Jeho nástupcem se stal Jan Matějíček (1871-1885).
Potom nastala dlouhá učitelská éra Jana Pragera (1885-1923). Byl to také poslední vlachovský rektor - varhaník. Dodnes na něj s respektem, ale zároveň vděčně vzpomínají jeho bývalí žáci. Jan Prager se zapsal výrazně nejen do dějin školy, ale do života obce vůbec. Byl spoluzakladatelem hasičského sboru a dlouholetým činitelem různých spolků a sdružení.
Dokud neměl učitel pomocníka, docházely do Vlachovic školáci z Vrbětic, Křekova, Vlachovy Lhoty i z Haluzic. Docházka přespolních dětí, především z Vlachovy Lhoty po tehdejší, ještě špatné polní cestě, byla velmi obtížná. Proto už od r .1820 docházel do Vlachovy Lhoty pomocník, ale celkem nepravidelně, podle možností. Podobně tomu bylo i v Křekově. Až od r .1842 za učitele Ignáce Pospíšila docházel do těchto obcí střídavě obden pravidelně školní pomocník. Křekovští si koupili pro školu domek v r.1832 a novou školní budovu si postavili r.1866. Vlastního učitele se domáhali od r.1850, "... aby jejich děti nebyly zanedbané a jednou jim to nevyčítaly." Učitel se v Křekově těšil veliké vážnosti. Děti ho zdravily, i ruku mu líbávaly a ve škole ho vítaly: "My sa z jejich navštívení těšíme," a při odchodu: "My sa odporúčáme."
Po dlouhých průtazích rozhodlo místodržitelství r.1866, že po zřízeni školních budov, v Křekově pro 40 a ve Vlachově Lhotě pro 45 dětí, budou tyto školy samostatné, nezávislé na Vlachovicích. Lhotští si postavili školu r. 1864. Vrbětice byly přiškoleny do Vlachovic až do r. 1876, kdy jim byla povolena exkurendni škola přes zimní období. Samostatnou školu zbudovali ve Vrběticích r. 1882.
Obyvatelé nově osídlených Haluzic dosáhli r. 1784 vynětí z obvodu farní školy újezdské a byli připojeni do Vlachovic. Teprve r. 1881 došlo v obci k ustaveni expozitury vlachovské školy a r. 1883 si občané postavili školní budovu.
Ze školských zařízení byla ve Vlachovicích ještě po první světové válce Zemská, večerní pokračovací škola rolnická, v roce 1945 expozitura měšťanské školy ve Valašských Kloboukách, ale dlouho jen dvoutřídní obecná škola (1848, 1900). Úsek základního školství prezentovala od roku 1876 nejdříve exp. a později samostatná obecná škola. V Haluzicích byla od roku 1883 jen jednotřídní obecná škola.
V době předmnichovské ČSR byla v obci obecná škola s novou budovou postavenou v r. 1925, s učitelskými byty a učilo se tehdy v 1.- 4. třídě (učit se začalo v nové budově 1.1. 1926). Velký pokrok byl učiněn, když se podařilo zřídit v obci měšťanskou školu. Obec se o to pokoušela už v r. 1936, avšak pro válečné události se to do r. 1945 nepodařilo realizovat.
Měšťanská škola ve Vlachovicích vznikla jako expozitura chlapecké měšťanské školy ve Valašských Kloboukách péčí tehdejšího předsedy MNV Čeňka Žáčka 21. 1. 1946. Byla nejdříve umístěna v budově zdejší národní školy z r. 1925; stísněnost prostoru nutila školu využívat i starou tzv. malou školu či "radnici", i nově v obci umístěný dřevěný barák, používaný jako místní Kulturní dům. Expozitura vlachovské měšťanky byla v budově národní školy pouze v nájmu a už v r. 1946 se pomýšlelo na novou školní budovu.
Od 1. 2., respektive 1. 9. 1947, byla zřízena samostatná újezdní měšťanská škola s vlastním ředitelem. Měla zpočátku 119 žáků, ve škol. r. 1947 až 1948 se osamostatnila a od té doby procházela všemi změnami jako celé čs. základní školství (střední škola, osmiletá střední škola, základní devítiletá škola, dnes základní škola).
Nová škola byla postavena a začala vyučovat 10. 9. 1961; zároveň byla adaptována stará školní budova z r .1925, takže ZŠ používala obě školní budovy ležící nedaleko od sebe a vytvářející místní školský areál.
Součástí ZŠ byla družina mládeže, školní jídelna, na škole pracovalo agilní SRPŠ, KSČ, ZV ROH, SČSP , PO i organizace ČSM (SSM). Pro žáky školy pořádány kroužky např. hudební, přírodovědný, tělovýchovný a sportovní gymnastiky, střelba ze vzduchovky, lehká atletika. Škola spolupracovala s TJ Sokol Vlachovice, později s TJ Družstevník Vlachovice, s organizací Svazarmu a žáci i učitelé pomáhali budovat nedaleký sportovní areál při říčce Smolince a využívali jej pro své potřeby, např. ve dnech oslav Mezinárodního dětského dne (MDD), při vyučování tělesné výchovy atd. Na plavecký výcvik jezdívali žáci školy do Nové Dubnice v Pováží.
Škola měla patronátní smlouvy s Vlárskými strojírnami ve Slavičíně, mívala je s VS Slavičín, VÚ Bohuslavice n. Vl., s JZD Valašsko a místní STS. Úzká byla rovněž spolupráce ZŠ s místními organizacemi NF: SSM, Požárníky, Mysliveckým sdružením, ČČK, Výborem žen.
Představitelé VO KSČ a MNV se pravidelně zúčastňovali a zúčastňují na zahájení školního roku.
Pro školní mládež pořádala škola Dětský filmový festival (DFF), jehož XXI. ročník proběhl ve škol. r. 1980/81 a hrávala školní divadla.
Učitelský sbor tvořilo nejvýše 17 pedagogických pracovníků, mužů i žen. Ve šk. r. 1988/89 bylo na ZŠ Vlachovice 226 žáků v 9 třídách; 4 třídy má 1.- 4. postupný ročník a 5 tříd má 5. - 8. postupný ročník. Kromě ředitele školy a jeho zástupce pracuje ve škole ještě 10 učitelů, 2 vychovatelky školní družiny a 1 vedoucí školního klubu, tedy celkem 15 pedagogických pracovníků.
Členové sboru se podíleli a podílejí na práci místního agitačního střediska, např. při socializační kampani při zakládám JZD, v období voleb, byli a jsou zapojeni ve funkcích v místních organizacích NF, podíleli se na vydávám příležitostného " Vlachovského zpravodaje", připravovali a připravují kulturní vystoupení pro místní oslavy, jubilea a výročí, které probíhají v Kulturním domě.
Škola měla dlouholetou družbu se ZŠ Žabokreky nad Nitrou, okres Topolčany na Slovensku; dne 14. 5. 1982 se např. konala ve Vlachovicích oslava 15. výročí družby obou škol.
Absolventi místní školy, která jim poskytovala seriózní základní vědomosti jak na 1., tak i na 2. stupni, se v daleko větším počtu než kdykoliv jindy v minulosti mohli dostat na další studium, např. do gymnázií, odborných škol a středních odborných učilišť s maturitou. Např. gymnázium ve Valašských Kloboukách navštěvuje ve šk. r. 1988/89 12 studujících.
Vlachovská ZŠ se stala známou v celé republice dík dívčímu hudebnímu souboru - 9člennému dívčímu jazzovému orchestru, který založil a vedl učitel Vladimír Šlimbach od září 1964 do šk. r. 1972/73, kdy byl přeložen na jinou školu. "Hudební kroužek" byl organizačně zapojen v ZK Družba ve Slavičíně. Vystupoval i v brněnské televizi 10. 1. 1966, v Mariánských Lázních (prázdniny 1966), ve šk. r. 1969/70 měl 43 vystoupení v celé ČSSR, ve šk. r. 1970/71 36 vystoupení a 18denní turné v Jugoslávii v oblasti města Ochridu. Na oplátku přijel do Vlachovic jugoslávský lidový soubor z Ochridu a vystupoval v místním Kulturním domě a na Gottwaldovsku.
Z dobře pracujících kroužků na škole připomeňme ještě aspoň přírodovědný - Mladý ochránce přírody - Juniperus (Jalovec).
Na úspěšném působení místní školy se podíleli její ředitelé. Když tu byla zřízena měšťanská škola, stal se správcem expozitury Vladislav Juřena a po něm ředitelem Rudolf Rokyta. Ředitelem národní školy byl v letech 1948-1952 Josef Havlín a po něm Karel Láník. V r. 1952 se stal ředitelem střední školy Josef Žitník, po roce odešel do Valašských Klobouk. Ředitelkou osmileté střední školy se stala Věra Císařová, jejím zástupcem Karel Láník, bývalý ředitel národní školy. Pro nesoulad v učitelském sboru i s MNV byla v r .1954 většina učitelů přeložena a ředitelem se stal opět Josef Žitník a jeho zástupcem prof. Otakar Bedroš.
Od r. 1968 se stal ředitelem vlachovský rodák Miloslav Kovařík, který se zasloužil vlastním výzkumem o přírodní poznání městečka a okolí.
